Přírodní zahrady

12. října 2006 v 15:50 |  Zahrada

Přírodní zahrady

Přírodní zahrady jsou dnes nejrozšířenější formou zakládání a úprav zahrad. Jsou opakem geometricky řešených zahrad formálních a nabízí velké množství ztvárnění. Se základními principy při tvorbě přírodních zahrad nás seznámí architektka Martina Hájková.

Formální zahrada nebo volná příroda?

Přírodní zahrada - ilustrační fotoV jednom z minulých článků jsme si přiblížili podrobněji problematiku zakládání a udržování formálních zahrad. Dnes se seznámíme v současnosti s obecně rozšířenějším typem zahrad, a to se zahradami tzv. přírodního typu. Tyto zahrady představují úpravy přírodně krajinářského typu.V dnešní době lépe vyhovují myšlení současné společnosti, požadavkům účelnosti, ekonomie a rekreace. Nejsou omezovány přesnými pravidly a geometricky řešenými schématy jako zahrady formálního typu, ale nabízejí více prostoru a nechávají vyniknout krásám volné přírody. Přírodní zahrada - ilustrační fotoArchitektonické úpravy používané v případě zakládání formálních zahrad mají především reprezentační poslání. Zakládají se v moderním architektonickém prostředí nebo v určitých částech větších sadovnických úprav a to nejvíce tam, kde se požaduje vysoký estetický účinek hned po založení. Přírodní zahrady se oproti těmto principům vyvíjejí postupně, spontánně a kopírují volnou přírodu s jejím pozvolným růstem.
Přírodní zahrada - ilustrační fotoSoučasná zahradní a sadovnická tvorba navazuje ve všech směrech na zkušenosti dlouhodobého vývoje v zakládání zahrad a čerpá z tradice historických zahrad a parků, které jsou pro nás cenným kulturním dědictvím předchozích generací. Mnohé z nich dnes mají vysokou uměleckou či dendrologickou hodnotu. Všechny se ale mimo to staly také nedílnou součástí našeho životního prostředí a našly své opodstatněné místo v zeleni, která nás obklopuje, a kterou k našemu životu nezbytně potřebujeme.

Vraťme se na chvíli zpět v čase

Přírodní zahrada - ilustrační fotoDějiny zahradního umění sahají až k samým prvopočátkům civilizace. U nás se vývoj zahradní architektury ubíral v průběhu historie směrem od zahrad francouzského a italského typu pozvolna k zahradám více či méně přírodního typu. V zahradních kompozicích začaly pozvolna převažovat prvky tzv. anglické přírodní zahrady, ve kterých prvky formální čili pravidelné zahrady pomalu ustupovaly. Vývoj zahradního umění od přísných geometrických forem a uzavřenosti formální zahrady k přírodně krajinářskému pojetí byl postupný. Přírodní prvky se začaly objevovat v bosketech (stříhané vyšší živé ploty) francouzských zahrad a účinné podněty pro tvorbu zahrad přírodního typu dával i barokní romantismus se svými umělými jeskyněmi, poustevnami a dalšími prvky, umisťovanými hojně v rozlehlých zámeckých zahradách. Hlavní přelom v kompozici zahrad nastal v Anglii v polovině 18.století. Přírodní zahrada - ilustrační fotoStatičnost a formálnost francouzských zahrad ostře kontrastovaly s přírodní krásou anglické zahrady, kde se na rozlehlých travnatých pastvinách záměrně střídaly lesíky se skupinkami stromů či stromy soliterními a to vše bylo doplněno o promyšlené využití terénních nerovností a vodních útvarů. Další příčinou zvýšené obliby tohoto typu zahrad bylo stále stoupající zaujetí pro přírodní vědy a s tím související větší obliba v kvetoucích stromech a keřích doté doby opomíjených. Odtud až po současnost napodobují zahrady ve stále větší míře volnou přírodu a pozbývají až na výjimky veškerou zjevnou přísnou vázanost prvků jak tomu bylo při zakládání formálních zahrad v dřívějších dobách.

Co tvoří přírodní zahradu

Přírodní zahrada - ilustrační fotoPři tvorbě zahrady přírodního charakteru v sou- časnosti je hlavním kritériem dokonalé uplatnění všech rozmanitých přírodních krás. Jedná se především o zdůraznění malebnosti a využití nepravidelností terénu, na kterém přírodní zahrada vzniká. Účinnost těchto terénních nerovností je zvýrazněna výsadbami, kde porosty stromů vyvažují trávníkové plochy, člení a modelují prostor a dosahují tak velmi výrazného efektu hry světel a stínů. Přírodní zahrada - ilustrační fotoKresba půdorysu však není tím nejvýznamnějším prvkem, rozhodující jsou především jednotlivé porosty dřevin rozmístěné na trávníkových plochách ve skupinkách i soliterně. Terén je modelován nepravidelně a hranice mezi zahradou a okolní krajinou se místy stírají. Vlastní oplocení zahrady se někde nahrazuje jen skupinami stromů a keřů, popř. příkopy nebo se také maskuje valy. Květinová výsadba není dominantní, podkresluje keřové patro a obrys květinových záhonů tvoří rovněž volná křivka.

Cesty a cestičky

Cesty a cestičky v přírodním typu zahrady ztrácejí oproti formálním zahradám svůj čistě dekorativní smysl, ale účelově provázejí návštěvníka jednotlivými přírodními scenériemi. Nejčastěji se vinou v táhlých hadovitých křivkách. Pokud neplní tuto průvodcovskou funkci, nenajdeme je v některých přírodních zahradách dokonce vůbec.

Vodní prvky v přírodní zahradě

Voda v těchto typech zahrad je rozvedena buď v podobě přírodních toků nebo se zakládají umělá jezírka či rybníčky na přírodní bázi.

Drobné zahradní stavby

V minulosti i v současné době můžeme v zahradách přírodního typu nalézt i drobnější stavby, které na první pohled nezapřou vliv orientu. Není nic neobvyklého, setkáme-li se např. s napodobeninou čínského chrámu, indické pagody či romantickým altánkem. Nevyhýbejme se jim, zkrášlí naši zahradu a zároveň nabídnou příjemné místo k odpočinku a relaxaci.

Sadové úpravy

Vzhledem ke stále rostoucímu významu zeleně v současnosti zůstávají velmi populární veškeré typy sadových úprav, které plní celou řadu funkcí od užitkové přes ozdravnou až po okrasnou. Jedná se o širokou problematiku, kterou se budeme více zabývat v některém z dalších příspěvků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama